Můj příběh
Jsem jako moje máma. Tryskomyš! Pořád něco vymýšlím, někde lítám, zařizuji, nebo se dívám do stropu a sním o tom co všechno vytvořím. Možná je to diagnóza, úlet, vášeň, nebo všechno dohromady. Našla jsem si koníček, který nezabere tolik času, můžu od něj kdykoliv odejít, výsledky jsou poměrně rychle vidět a ještě je z výsledku nějaký užitek. Vyčistím hlavu, zapomenu na všední starosti a náramně si odpočinu. A hlavně, nepotřebuji k tomu žádné speciální dovednosti. Jediné, co potřebuji, je šicí stroj, nitě a ten správný materiál.
Jak to celé začalo...
Lidskou přirozeností je, podle mého, něco vytvářet. Každý má vlohy pro něco jiného, někdo vymýšlí jak život zlepšit, někdo zase raději vezme do ruky nějaký materiál a vytvoří z něj krásnou a nejlépe užitečnou věc. Patřím spíše do té druhé skupiny...
Na začátku byl chléb
Miluji pečivo natolik, že jsem se jej naučila péct. A rovnou kváskové! Navštívila jsem několik kurzů a pekáren, jeden dokonce ve Španělsku u Josepa Pascuala, skutečného mistra pekaře.
Netvrdím, že to 100% umím, ale peču ráda a peču pořád. Je to ohromný relax. Bohužel, jakákoliv tvorba, jejímž výsledkem je něco k jídlu, zanechává na mé postavě malého vzrůstu široké následky 🙂
Co vám budu povídat, přibrala jsem. Nemám návod na hubnutí, ale až když jsem to přestala řešit a smířila se s kily navíc, začla jsem hubnout (ale jen trošku..). Je to v hlavně, něco na tom bude...
Kdyby vás to zajímalo, dělávám i kurzy pečení...
Koukni na sociální sítě, odkazy zde:
Práce...
Po 29 letech práce u jedné firmy jsem dala výpověď. Teď jsem doma a píši tento článek. A další články..., šiju co to dá, fotím, přidávám příspěvky na sociální sítě a moc mě to baví. Jen, toho času je pořád málo! Jak to lidičky děláte, že stíháte? Nebo jste taky s časem na štíru, jako já?
Ptáte se proč jsem dala výpověď? Protože život je krátký, čas drahý a chci si plnit sny.
Možná trochu drzý krok, ale můj. Tak mi, prosím, držte palce.
Dík!
No a konečně ty šňůry...!
Přišla jsem na ně úplnou náhodou,
na instagramu se mi objevilo zahraniční video jak paní šije obal na květiny. Hurá, obšiju všechny kvítka co doma mám!!!
Jenže..., šňůry byly buď měkké, nebo hrozně drahé. Nevadí, nakoupila jsem jich do zásoby a začala šít.
Krucinál, jak to dělají, že nemají díry? Že to drží tvar? Jak to začínají? Došla mi nit, šňůra, trpělivost..., a co teď? Takže znovu, pomaleji, přemýšlej holka...
Myslím, že to mám!
Kolik šňůry a nití jsem zničila nemá cenu popisovat. Hlavně,
že jsem si nepřišila prsty.
Šňůry jsou všude po baráku, barevné, tlusté, tenké, pevnější, méně pevné, drahé i levné, z Turecka, z Polska, ze Slovenska, prostě jsou jich hromady. Postupně se mi daří je přetvářet
na občas i krásné kousky. Pár kabelek už čeká na svého majitele, pár mých přátel už něco ode mě má. Sbírám zkušenosti a že jich přibývá! Ráda se s tebou o ně podělím.
Hlavně si nepřišít ty prsty!
